Název

Beer Bikers Cobram Cup v neděli 28.července 2013 - "závod"

Popis

Přestože se tento závod ukázal jako ještě náročnější, než ho Vicomt Cobram naplánoval a jak ho chudák Fantozzi a Calgoni s Felinim prožívali, tím spíš se podařil a předčil očekávání. To jsem totiž vážně nečekal :-)
Nevím jak to bylo u jiných sportrelax týmů Beer Bikers Clubu, ale v Ústí slabší kusy, antirecesisti a bezvěrci postupně odpadli hned už v průběhu příprav. Dá se to ale pochopit. Vzhledem k proklamovanému nejteplejšímu dni v roce /který pak skutečně nastal/, většina účastníků vzdala ještě na poslední chvíli den před startem. To ovšem ale zároveň umožnilo ostatním borcům trať závodu úměrně upravit a ze 40km ji "zkrátit" na ... STO-DESET ! Jo, 110km to nakonec bylo ... a kdybysme třeba zabloudili... ještě mohli... chtělo se nám... nebo by se nám trať zdála krátká... bylo by to určitě ještě víc ! :-D
Nutno dodat, že někteří z účastníků závodu se o své účasti na něm dozvěděli až v momentě výjezdu... po tom, co jsme na sraz dorazili s Tomášem z Mojžíře. Ovšem vzhledem k obvodu kolem jejich lýtka, který dosahoval skoro obvodu kolem mého stehna, je tato nečekaná registrace v závodu rozhodně nerozhodila... tak jako naopak trochu mě pohled, na ty jejich vymakané konve .
Ve složení týmu který zatím tvoříme Petr, Tomáš z Mojžíře, Tomáš s culíkem /dále kvůli rozlišení jen Tomy/ a Ivo zvaný Růža, vyrážíme od Chemičky ještě před osmou směr Teplice a cestou u Hospody na Luhách nabíráme "babču" Simču, které předchozí noc strávila zas v úplně jiné hospodě a to na Koštově. Z tohoto důvodu čeká na místě s cizím /ale rodinným kolem/... s pánským sedlem. Během zdolávání trasy poté proto posléze pozná, jak jsou chlapský zadky tvrdý ;-)
Do Teplic přez Chabařovice dorážíme po malém zpestření v podobě pádu jednoho z účastníků, který svým kolenem obtisklým do asfaltu, přidělal trošku práce sliničářům, ač sám zůstal téměř nepoškozen. I s natlouklým kolenem však závod odjel celý, přestože i trochu s pomocí omamných látek... ale k tomu až později. Na Teplickém nádraží cyklisté hned obsypou stánek s plechovkovým pivem a kafem. Petr má kafe sebou... tak to fotí. Posléze umístíme kola do vagonu a na perónu beze spěchu snídáme tekutiny... stejně jako pak ještě i část cesty vlakem. Přibližně když dopijeme, projedeme stanici Oldřichov a "závod" pomyslně začíná... tedy jeho původní start. Z vlaku vystoupíme ale až na Louce ... u Litvínova a během pár vteřin už provádíme bleskovou obhlídku místního Hradu /viz. jedno foto/. Jde to všechno fakt rychle, zdá se že to dnes bude fofr.
Za okrajem projetého Litvínova dáváme první točené, které nám ochotná hostinská vytáčí ještě před otvíračkou v hospůdce Kamenný Sklípek, kde její kozy... mají rády tvrdé... (kozy té hospody a pečivo)... jak je zdokumentováno fotem od Tomáše, který pak fotil celý zbytek, protože Petrovi došly baterky /nejdřív právě ty ve foťáku/. Sklípek jsme nevyužili, teplota vzduchu i piva byla totiž akorát k posezení venku na terásce, kterou pak opouštíme krásným mírným stoupáním lesní asfaltkou podél potoka... ve stínu stromů, paráda. Nápis na ukazateli u cesty hlásí cyklolanovku vzhůru 900m /to dáme i bez ní/ ... a pozdější nápis přímo na cestě hlásí, že nájemce obory je č... jak to slušně napsat .... pánský protějšek píči. Hezky se nápisem pobavíme, než nám po pár stovkách metrů úsměv zmrzne / i v tom vedru/ a dojde nám proč tam je. Obora totiž přetíná asfaltku branou, uzavřenou na petlici se zámkem. Není úniku, hradba přez cestu je nedobitná a zbývá ji zdolat obchvatem zleva. Úzká a velmi příkrá provizorní pěšina, vyšlapaná od jiných zoufalých bikerů před námi, stoupá a stoupá...stejně jako teplota vzduchu a dalo by se říct i váha našich bicyklů. Jak trefně do ufuněného a zpoceného ticha poznamenává Tomáš, tak ten namalovanej čůrák na cestě je zbytečně malej.
Nutnou sedací oddychovkou po dosažení vršku, nabíráme sílu k další cestě po pěšince, vstříc dalšímu kontrolnímu bodu. Tím je nedotknutelná zásobárna pitné vody, přehradní nádrž Fláje. Ta se náhle zábleskem své rozlehlé plochy vynoří mezi stromy, po mírném příjemném sjezdu kolem nekonečné hradby plotovek, již zmíněné obory. Na přehradě se vyfotíme... je to naše jediné focení s jinou pitnou tekutinou. Pak přejíždíme betonový "most" s vodou po okraj jen z jedné pravé strany, mineme partu kovbojů na koních... a po shlédnutí toho kapalného množství, pokračujeme rychlým sjezdem zákrut a serpentin do místa, kde začíná stoupák k nezbytnému doplnění tekutin v nejbližší možné pivnici. Slunce nepraží, ale vedro odpovídá předpovědi a před námi zas kopec. Tohle si vypijeme do dna.
Pitný režim opravdu dodržujeme... a v hospůdce na kopci všichni vypijeme další pivko. Simča navíc vypije polévku, uzmutou z koltíku nic netušícím dětem, právě si uvnitř hospůdky dopřávajících oběd...a statný Růža vypije svou sladkou, žárem rozteklou tyčinku. Petr zbytečně nabízí sušenky, spečené do beztvarého balíku a přitom zároveň zjišťuje, že doma nezapomněl jen velkou litrovku s pitím, ale i tousťák co slíbil Simče k polévce. Nachází místo toho ale Fantozziho výbavu, ve které se všichni s chutí zvěčníme. Tomy si již podruhé žádá znecitlivující látku na omlácené koleno, Simča si tím rovnou namázne i loket... někteří z nás ještě polknou Ibalgin z petrovo lékárny. Omámeni pivem, Ibalginem a Xylocainem, to pak zdrogovaní i otupěni horkem, mrskáme polní terénní cestou skrze nestinná, přímým sluncem pražená pole a luka, později lesem po štěrkovkách, které nás svým povrchem, adrenalinově hází do smyků.
Simči polévkový předkrm si žádá druhý chod a tak hned v Moldavě stavíme na zastávce Moldava, v místní nádražní restauraci. Hromadně si objednáváme segedín s knedlem, jen Simča tuto jednotu rozskene... sekanou s bramborem. Než nás stihne přemoct lákavý trávící spánek, raději jdeme sklepat oběd v žaludcích na hrboly hrubého štěrku, kamennou příhraniční cestou na Cínovec... nahoru, dolů... a zas nahoru... a nahoru... a už to jde jen tlačit... a hlavně se nepos... Slunce peče, je skoro praskající suchoprašno, v potoce podél štěrkocesty neteče ani kapka... ale z nás to přímo chčije. Cobram by na nás byl pyšnej ;-)
Cínovec nás odměňuje dalším adrenalinovým sjezdem z vrcholu s nádherným rozhledem do dáli přez zastřižené golfové lány, rychlým sešupem po velké obloukové lávce, za silnici do lesního svahu... a následnou oddychovou vrstevnicí vedoucí na Komárku. Tam se Simča loučí a s obdrženým diplomem účastníka závodu, může zamířit z kopce dolů. My muži míříme nahoru... a to samozřejmě do kopce ...zase! Musím podotknout, že sice jen tři kraťounké zatáčky stoupající serpentýnky na Komárku... ale protože jsem z nějakého důvodu, čekal zákruty dvě...a byly tři... tmí se mi při poslední před očima. Co to je? Že by přece jen ta Angína, nebo údajně i možná Borelioza, na jejíž výsledky krevních testů si mám v úterý po závodu zavolat? /Doplňuji později: byla to jen přechozená chřipka/. Mám to teď na háku ... cca 30sec nádechů a jedem dál ;-) Kluci sice zkoušej strašit, že je před náma ještě jeden šílenej stoupák, ale tady už to znám jako trasu ze zimního běžkování a tak to mydlíme kopcem dolů, pěšinkou létem zatvrdlou, udusanou hrbolatou loukou. Zjišťuju přitom, že jak jsem dával Simče diplom, zapoměl jsem zavřít brašnu, která na jednom takovým hrbolu náhle vyvrhla svůj obsah. Sbírám... a dojíždím kluky čekající pod stromem ve stínu a společně míříme na Montanu, klidnou hospůdku v Adolfově. I když je málem téměř skoro 40°C, najednou mi je zima až mám husinu... ale dokonale ledové pivko mě opět zahřeje do normálu. Je tedy čas rozdat si diplomy, což uděláme a pozitivně hodnotíme závod i pivko. Oboje jako skvělé. Skvělý je pak i sjezd padákem do Telnice, kde se sice závodník Tomáš ocitne krátce mimo trať, ale naštěstí bez nehody.
U hlavního tahu dole jedou Tomy a Růža vpravo směr město, já s Tomášem vlevo přes Strážky směr Mojžíř. Nenávidím ten táhlej, skoro rovnej úsek na Arnultovice, tam mi to prostě nikdy nejelo a ani teď nejde a tady vždycky věřím na zemský magnetismus, který můj železný rám kola táhne právě opačně. Ale při sjezdu přes Ryjice je to už jedno, dosvištíme z kopce do Zátiší na poslední rezatou a už pozávodní sklenici točeného, kterou labužnicky požijeme. Jsme spokojeni a potěšeni ze skvěle vydařené a celkově dokonale užité akce, výborně odjeté v tak bezva partě "závodníků".
Předstartovní Cobram Cup byla akce, co nás měla jen připravit na lehkou recesní jízdu v maskování pro příští rok, kde bude stanovena pevná trasa /s možností to zkrátit/, tak jak byla původně vyhlášena a to na 40km. Čtyřicet bylo ale spíš na teploměru, zato na tacháku máme 110. Tak co Vy na to mistr Cobram... námitka? Něco se Vám nezdá ?! ;-)

Ps: Jak to Vicomt Cobram řekl : http://www.youtube.com/watch?v=hjj8rF9UJDQ

Beer Bikers Club Sport-relax tým Ústí nad Labem : www.facebook.com/groups/460327394047680/
Beer Bikers Club facebook central: www.facebook.com/BeerBikersClub
Beer Bikers Club WEB : www.bbclub.tym.cz

-

Nastavení