Cyklovandr Kokořínsko 1.a 2.září 2012 - Roudnice, Doksy, RALSKO, Zahrádky, Holany, Kravaře a Úštěk

Název

Cyklovandr Kokořínsko 1.a 2.září 2012 - Roudnice, Doksy, RALSKO, Zahrádky, Holany, Kravaře a Úštěk

Popis

ZASE jedna podařená akcička za námi. Jezdíme pořád dál. Jezdíme pořád ve více lidech. A zažíváme nové neuvěřitelnosti, které stmelují bandu, upevňují přátelství a zůstávají ve vzpomínkách navždy. Tak jako už kdysi táhli čundráci o víkendech krajem, aby našli svou cestu z města, nejdřív po kolejích táhli bosí a pak spali pod celtou ve skalách vprostřed zašuměných lesů, kde ohníček zahříval všechny společně a bez rozdílu.... tak to jsme sice trochu uhnuli, i když ne moc ...

My to vzali na kolech. I když nejdříve taky vlakem a to z Ústí nad Labem do Roudnice. Odjezd z nádraží byl dramatický. Jeli jsme ve složení: Martin, Michal, Petr, Zbyněk. Abecedně řazeno,nikoliv pořadí toho jak jsme postupně dorazili na nádraží, kam jsme se sjeli na poslední chvíli. Do odjezdu pár minut, kola s plnou bagáží pod schodištěm nově zrekonstruovaného nádražní haly, kde nejezdily výtahy, s vlakem co už "houkal" k odjezdu.. první horká chvilka hned na úvod. Naštěstí nehledě na bolavá kolena či tříselnou kýlu jsme dokázali vynést a naskládat 4 kola s plnou bagáží do vagónu, kde se vzápětí našlo volné sezení i pro nás. Než jsme stihli rozbalit karty... byli jsme v Roudnici.

Po krátké prohlídce šikmého dlážděného náměstí v centru a projíždce po mostě s výhledem na řeku i Roudnický Zámek, se přesouváme pod něj na nábřeží směrem na Račický kanál, kde právě probíhá souboj veslic válečných Vikingů, bohatě barevně zdobených. Prostředí lákalo k prvnímu pivku, ale dálka před námi slibovala víc.

Kolem kukuřičného pole, projíždíme přes Štětí, kde jsme úspěšně minuli všechny pumpy, které jak se později ukázalo, budou mít jistý strategický význam dojezdu jednoho z členů. Jedna pumpa přece jen objevena... ale neměli vzduch. Zatímco Petr marně hledal kompresor, co by mu do pneu natlačil trochu tlaku... Zbyněk mezitím do sebe natlačil už asi třetí řízek. Postupně jsme všichni dotlačili kola až do kopce na Chcebuz a zkoukli jak tam filmaři rozmlátili už rozmlácenou scenérii starého statku, kde se natáčel film Lidice. Zbytky ohořelých staveb už asi nikdo neopraví... vesnice je na tu dekoraci pyšná.

Zbyněk sežral další řízek... a to už jsem dostali hlad všichni, takže jsem udělali zastávku hned za vískou u nějaké bývalé Kovárny, kterou obývala překvapená rodinka z toho, ce se jí to kolem baráku usídlilo za žrouty na kolech. A domorodci překvapení jistě byli i pak co jsme odjeli. A to jsme jim tam nenechali ani drobek smetí. Mementem po nás ale zůstala zanechaná dlažební kostka, kterou Zbyněk urputně celou dobu táhnul v zavazadle, jako rodnou hlroudu po tom, co ji vyrval v Ústí z chodníku, aby si s ní podepřel brašny, který mu padaly z nosiče. Petr mu pomohl to vyřešit, řízkem už ho za to ale Zbyněk odměnit nemohl, už do sebe nacpal poslední. A nacpaní jsem byli všichnni. Bylo akorát na čase něčím to spláchnout a tak jsme vyrazili najít hospodu.

Za pár stovek metrů jsem nalezli jakousi domorodou maketu rádoby hospody, ale riskli jsem to o kus dál. Přes různé polní cestičky, jsem se dodrncali až do vesničky Pavlíčky, kde jsem zapadli do útulného soukromého vinného sklípku, kde se pro nás už chladily Svijany. Michal neodolal dorazit se po předchozí svačince utopencem. V příjemném chládku by se sedělo snadno, ale Doksy čekaly.

Po cestě kolem ohradníků s koníkama a chaloupek v různých vesničkách (jednu z nich si Zbyněk oblíbil kvůli jménu) jsem roztahaní dojeli do Doks a doplnili zásoby. Ty jsme předtím nakoupili, na radu jakési paní z parčíku, ve vietnamské večerce v jednom městečku Dubá, protože údajně nic blíž není. Tak jsme tam nakoupili a vyjeli... vzápětí hned za rohem se vynořil místní dům potravin - sámoška. Než jsme stihli babku radilku proklít, přišli jsme na to že byl fakt zavřenej. Ale ten okamžik překvapení stál za to.

V Doksech, jsme tedy na náměstí jen doplnili jen lahve s pitím. Petky s pivem. Martymu se asi zdálo, že málo pění, tak jí cestou párkrát hodil z nosiče, jinak se tam vlastně nic zvláštního nestalo. Tedy vlastně jen taková drobnost po setkání s jedním kolegou domorodým cyklistou, co nám při hledání místa k zakempování v místním lesíku u rybníka, poradil tutovou cestu k bezva místu. Bylo jen potřeba dostat se podle něj určeným směrem... přes asfaltku. Byli jsme ovšem v lese... Po hodinovém motání se v lesním bludišti, které sestávalo z nekonečných kolmých odboček a písečných cestiček, které už už vypadaly, že budou končit hledanou asfaltkou, jsme se za pomoci GPS navigace, dedukce, instinktu a domorodcových slov v paměti, dopracovali ... doprostřed bažin. Jako vojáci ve Vietnamu, jsme se proplétali džunglí, obtěžkáni plnou polní naloženou na velocipédech, jejichž úzké pneu se zařezávaly do měkké bažinaté půdy, která pod nohama v podloží stále více řídla, zatímco okolní les, traviny a houštiny stále více houstly. Čas se najednou neuveřitelně zrychlil, slunce hnalo za obzor a komáři se ženili... naše bojové nadšení dosahovalo vrcholu... už jsme prostě nemohli dál.. dál už to nešlo... no fakt ne... nebyla tam totiž už cesta a tak jsme se naštěstí vrátili. Živí. Z této situace vznikla poze jedna fotka, protože navzdory podmínkám, bylo potřeba tento zážitek zdokumentovat alepoň jedním snímkem... kdybychom nepřežili. Ale přežili jsme .. i když to byl Saigon.

Za tmy jsme po nekonečné cca 10km "projížďce" hadovitou asfaltkou dorazily na Hradčany. Nikoli v Praze, ale v Ralsku. První strategický bod k ukotvení jsme zaujali kde jinde, než v místní hospodě. Brzo, po pár půllitrech jsme objevili, že je plná dobrých lidí...a nejen hospoda, ale celá ves. Naprosto neznámé bandě čtyř cyklistů nejdříve radili uchýlit se na noc někam za ves, ale po postupném sblížení jsme dostali nabídku k přenocování dokonce i pod stříškou u hospůdky. Volba padla ale na možnot tam, kde v chráněné krajině se zákazem dělat ohýnek, pálejí místní čarodejnice.... totiž na centrálním travnatém plácku pro děti. Tam bylo ohniště, dřevo, bytelný zahradní nábytek k sezení i stolování...a dokonce i malý altánek. A hned bylo kde grilovat. Hostinský nám zdarma poskytl kelímek horčice (děkujeme) ... místní krásky nám zdarma poskytly možnost si píchnout (děkujeme) buřty na jejich vidlice k rožnění (viz foto, kde někteří opalují buřty ...a Márty jen tu vidličku). Hezky jsme se najedli, napili, vyspali po tom, co jsem poseděli dlouho u ohně u tiché hudby linoucí se jako MP3 z MIchalova telefonu položeného v těsné blízkosti žhavých uhlíků, které probleskovaly tmou a postupně zhasínaly stejně, jako postupně zhášely naše čelovky... Ráno bylo PRÁZDNÉ ohniště, petflašky od piv... a zadní duše Petrova cyklooře. Po dohuštění, nezbytné dokumentaci, navrácení pícháků (děkujeme) opouštíme vesničku plnou dobrých lidí. Děkujeme a rádi se vrátíme.

Bývalým vojenským prostorem Ralska, kde nenní nic než les a fialová kleč podél cest, se dostáváme postupně přes pár vesniček, krásnou cyklostezkou z Provodína podél rybníka, který je tak zarostlý, že to vypadá jak cesta podél louky, až do Zahrádek. Tam poblíž místního zámku, v malebném centru vísky, převlíkáme ranní teplejší oděv do letní odlehčené pohody... jeden krátí kalhoty, další odkládá nafouklou bundu... a následuje malebná historická zámecká alejka kolem rybníka s labutěma, až do Holan.

V Holanech, den po předchozích slavnostech ještě vonělo grilované sele i když už ho nebylo. Dali jsme alespoň česnečku a samozřejmě pivko. Svijany opravdu chutnaly. Čekání na to až z nás vyprchají, jsme vyplnili pokecem s místními a focením okolního exteriéru..i interieru, který jsme postupně navštívili bez toho, abychom se pak vrátili ke stolu, kde jsme předtím seděli. Takže nic nebránilo tomu, abysme opět pak naskákali na kola a vyrazili. Ujeli jsme pár desítek metrů a v minutě jsem byli bleskem zpátky. NE že by nám tam tak chutnalo. Ne že by jsme se nemohli odtrhnout od Svijan, nebo místní atmosféry. Hnali jsme se k našemu stolu proto, že na něm ležela naše hromádka mobilů, peněženek atd. Scéna jak z filmu. Martin: "Já nemám mobil!" Petr: "Já peněženku!" Michal: "Já všechno!" Zbyněk: "... eee?" Z Holan jsme málem odjeli oholený. Takhle rychle jsme se nikdy do žádné hospody nevrátili !

S několika zastávkami na dohuštění ucházející pneu, doplnění zásob kukuřice a odlehčení od přebytečncýh tekutin dorážíme přes vesničky kolem luk,chmelnic sjezdem z kopce na Kravaře do vyhlášené restaurace U Doušů. Tam doplňujeme nezbytné ztracené tekutiny. Márty a Zbyněk neodolají a cpou se borůvkovejma knedlíkama. Všichni zapíjíme pivem... a to máme před sebou samé kopce.

Po dosažení Úštěku si už ani nic nedáváme. Zdravíme místního stánkaře Jirku, který je ale zaneprázdněn grilováním selete, hosty a švagrem. Vykonáme společné foto a razíme do Lovečkovic.Cesta je nekonečná, Petr s poloprázdným zadním kolem přesto dorazí na kopec dřív než Michal. Kde ten je? Neodbočil a střihnul to nějakým polem, kterého si kus namotal do řetězu. Přesto se shledáváme na dalším rozcestí, kde ho Petr zachytává na poslední chvíli. Dlouhý táhlý a krásný sjezd do Března tím pádem můžeme frčet zase společně. Poslední pivko dáváme u Dubu ve Velkém Březně, odkud půlka (Zbyněk -Michal) frčí domů po cyklocestě a půlka (Martin - Petr) přes přívoz.

Doma po dvou dnech a 130 Km Paráda. Počasí vyšlo a nálada taky. Víc takových výletů. Víc takových akcí. Víc takových cykloparťáků. A víc kompresorů na vzduch po cestě... když náhodou duše tlakem strádá. Ale duše v pneu se dofoukne, nebo vymění...a ty naše člověčí tímhle výletem rozhodně nestrádali vůbec. Naopak. Bylo to super. A to je to, proč to děláme.

Období

Statistiky

  • 137 fotek
  • 0 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Cyklovandr Kokořínsko 1.a 2.září 2012 - Roudnice, Doksy, RALSKO, Zahrádky, Holany, Kravaře a Úštěk
Komentáře Přidat