Oleška 11.6.2013

Název

Oleška 11.6.2013

Popis

Tak to zas bylo NĚCO !
Cykloabsťák z předešlých chladných dnů, způsobený totální cyklistickou nepřízní v podobě dlouhodobých dešťů, bouřek a následných povodní, se projevil zvýšenou potřebou nutně někam vyrazit a pořádně se prošlápnout. Jezdců při chuti se nahlásilo poměrně dost a protože navrhovaným cílem bylo Jetřichovicko, jevil se už před víkendem příslib zajímavé akce s plánem vyrazit v pondělí. Jak se ale ukázalo, v několika případech nahlášených bajkerů zůstalo v účasti pouze u toho příslibu a ani počasí se nemělo v úmyslu umoudřit. Cykloabsťák ale velel vyjet. A tak jsme po krátké nové operativní domluvě, mezi ústeckým a děčínským týmem, vyjeli hned na druhý den v úterý. A DOBŘE jsme udělali ;-)
Ranní úterní nebe se modralo v rozzářeném slunci, kterému nepřekážel jediný větší mrak, jelikož mohutné proudění větru rozfoukalo všechny tyhle sluneční stínidla z kterých občas zaprší. S rozptýlenými mraky se tak rozptýliy i naše obavy a děkujíce slunci i větru, vyrazli jsme v cca 10:15 nakonec jen dva, Stáňa a Petr, podél Labe do Děčína, kde nás budou čekat další dva členi týmu děčíňáků, Vlasta a Lukáš. Cestou jsme ale větru rychle děkovat přestali, protože ten zmetek to do nás pral zepředu takovou silou, že jsme měli pocit, jako bychom občas šlapali jen na místě. Alespoň ale rozfoukával všechny zapáchající a stále viditelné stopy, po nedávných povodních, které lemovaly cestu až do Děčína. Navzdory protivětru a občasnému rychlostnímu omezení provozu na 50km / hod… které jsme dodrželi a nepřekročili… jsme po čerstvě vyfrézovaném koberci vjeli do bran Děčína a dokonce ještě pár minut před stanoveným limitem na 11:00, dorazili k místu setkání u vchodu do OD TESCO. To má ale vchody dva… Našli jsme se ovšem hned vzápětí. Lukáš, který se na druhý den chystal s kolem na několik dnů do Rakouska, oznámil že z tohoto důvodu doma likviduje zásoby a proto se postaral o proviantní výbavu celé výpravy a tak nebylo ani nutné se zdržovat nákupem. . Akce mohla započít, což jsme ztvrdili i prvním společným fotem.
Vyrážíme. Jak v dívčí válce, vede nás udatná Vlasta v čele jízdy přes děčínský most a svým pravidelným pískavým navigačním signálem, které způsobuje její špatně promazané kolo, si vysluhuje přezdívku Sputnik. Následujeme tuto navigaci až k odbočce, která nám má umožnit snadněji vystoupat nejtěžší úsek cesty, který je naštěstí hned na začátku. Doplazíme se tedy ke kulturnímu domu Folknáře, jehož název je ještě stylově vymalován v rudých dělnických barvách. Před ním doleva a už si to frčíme mezi chaloupkama směrem k ne moc přehledné a frekventované křižovatce v Ludvíkovicích, kterou ale překonáváme všichni, něteří málem stylem „ruská ruleta“. Pokračujeme mírným stoupáním … stoupáním… a větším stoupáním … až konečně dosahujeme odbočky na jetřichovicko. Jsme na vrcholu… i blaha. Počasí je super, vítr ustal , slunce nepálí ale jen hřeje, stoupání je za námi, jede se skvěle a čeká nás jen povozeníčko. A kdyby jen to. Předbíhat ale nebudeme.
Prozatím nás to veze voňavými lesy, samo a bez šlapání, až se ani nechce zastavit. Přesto to ale uděláme a převádíme kola z asfaltky, kolem závory na odbočující lesní pěšinu, která se jako málo ojetá, klikatí mezi borovicemi. Její notně zvlněný terén je ale děčíňákům málo a nutí nás táhnout bicykly mezi stromy. Jejich zvrácený houbařský vkus, brát si místo košíku do lesa kolo, se po chvíli vysvětluje. Na tajném, těžko přístupném místě, je v pískovcové skále ukrytá malá chaloupka s ohništěm. Parkujeme tedy kola ke stromu a sbíráme klacíky na oheň. Ten Petrovi chytá na první sirku a dým z čmoudícího dřeva smolnatých borovic, odhání nenávratně hejna hmyzu, který jediný dosud kazil tu pohádkovou idylku. Petr přikládá, Vlasta a Stáňa vybalují provinat dovazený Lukášem, který zatím špičatí klacíky. Bude se opíkat! Co na tom že je téměř pravé poledne. Ohýnek vesele praská a jeho plamínky se mihotají i v paprscích slunce. Všechno tu voní lesem, dřevem, dýmem, opékanými buřtíky i praženými toasty plněnými šunkou sýrem a kečupem, které když se napraží krátce nad plamenem a pojídají s právě upečeným buřtem, tak to všechno křupe a v puse se přitom lahodně slévá teplá chuť štavnaté uzeniny a rozteklého prouzeného sýra… To nejde docea dost dobře popsat… poslintal bych si totiž klávesnici. Takže to shrňme tak, že v tomhle ohledu to děčíňáci opravdu vychytali , lesní lahůdka si zasloužila odměnu a Lukáš pak celý den za dodaný proviant už nemusel platit pivo.
A když už pak plamínky ustaly a jen žhavý popel sálal ten správný grilovací žár, držela nad ním nervozně svůj buřt už jen Stáňa, která trvala na tom, že chce černocha, který se od kusu dřevěného uhlí odlišuje snad jen tou vůní a odškvařeným tukem. Petr tedy rozfoukává nové plameny a s opálenou kšiltovkou, obočím a celým ksichtem umožní Stáně dopéct její škvarek. No a protože oheň po přiložení opět vesele plápolá, dáváme další konzumační várku . A zase! Buřtíky, šťavnaté touasty se sýrem a kečupem … kolem jen ten les…. a vůně…. Mňám, to už stačí, víc se do nás nevejde. Zažíváme a lenivě skomíráme skoro jako ten ohýnek. Vlasta vytahuje odkudsi ze skrýše plechový „notebook“ což je pouzdro podobného tvaru, ve kterém se po otevření objeví „book“ čili kniha a to návštěvní, do které se tužkou zvěčňujeme jako Beer Bikers Club v zastoupení dvou týmů. Ještě závěrečná fotka, uhasit ohniště a pak zpět ke strojům. Lesní zátiší opouštíme líně a v sedě na kolech, na která hupneme už mezi stromy, mezi kterými nevede ani pěšinka, takže sjezd je trošku adrenalin, nicméně nám drncavý terén alespoň pomůže srovnat tu lahůdku v žaludcích. Nikdo z nás nevrhl ani se nepřevrhl a tak jsme po chvilce opět na lesní cestě a za chvilku už za závorou a zpět na asfaltu. Zanecháváme za sebou to kouzelné místo kde jsme poobědvali… ale teď to právě proto chce dobré pivko.
Pivu vstříc vyrážíme odbočkou na nejbližším rozcestí směr staré Oleška, kde na nás hned za zatáčkou doprava blejskne hladinka za hrází, kterou objedeme a lehce vystoupáme serpentinou až k vysílači na vrcholu. Od něj pak už jen kousek, projedeme vesničkou a mineme pár kempů, aby se nám po průjezdu krátkou alejkou , otevřela další, tentokrát mnohem věší hladinka staré Olešky, ozdobená bílými vlnkami a labuťěmi. Objíždíme vodní plochu zčásti lemovanou zábradlím a zčásti posečeným trávníkem s lavičkami a parkujeme pod mohutnou markýzou u místní kempařské restaurace, jejíž personál už děčíňáky pamatuje, takže pivko je za chvilku na stole. Kolem je docela živo, protože tu právě pobývá nějaká škola se spoustou maldých děvčat. Paradoxně jedinou kočku nakonec ale k sobě přitáhla Stáňa, ke které se přilísala černá chlupatice, instinktivně zřejmě cítící, že černou má ten den Stáňule v oblibě. Dali jsme si desítku, ale bůh ví co to bylo a z čeho to bylo nebo co v tom bylo… výsledek byl ten, že jsme nechali kočky kočkama a přísahali na hlavu Lukášovi kačenky… s následným meleme meleme kávu, pro dědka i bábu…
Když jsme měli namleto a zaplaceno, přesunuli jsme se kousek zpátky k vodě, kde Luki nechal svou kačenku proplavat. A protože ta se koupala, napadlo Petra přísahat na tu bílou kačenku… labuť, která provokativně žrala trávu přímo u našich kol. S tou byl Petr kamarád, protože mu už předtím žrala z ruky jeden ze sendvičů se sýrem… což jsme ale nevyfotili , protože Stáňa po labuti „hodila“ svým kolem. Labuť táta následně zapózoval v obranném dinosauřím postoji, protože s labutí mámou tam měli několik labuťátek dětí. Mezi nima Luki s kačenkou na provázku … Nakonec ho radši vytáhnul a zamotal. S kačenkou na nosiči a popěvkem jéééé-je-je je, všechno se nám otevírá, pak vjíždíme do uzavřené slepé cesty, kam jsme se následně zamotali všichni. Mezi chaloupkama za podezřelých pohledů místních obyvatel a štěkotu psisek, jsme nakonec polomrtví smíchy vybloudili ven.
Po dosažení druhé Nové Olešky a shlédnutí pomníku padlého letadla, zvážli jsme situaci, zda si dát ještě další část cesty přes Růžovku … nebo pivo. Volba byla jasně sportovní a tak jsme vyjeli a s vervou šlápli do pedálů vstříc nejbližší hospodě. Hned dvě po sobě byly ale zavřené , takže nakonec jsme dojeli až do Děčína, do samého centra starého města. Stáňu celou dobu chytala chuť na teplé lívance, bohužel cestou nebyl nikde ani blbej kravín, aby si na něj alespoň sáhla. Že by konečně až teď? Hospůdky v podzámčí slibují splnit nejen toto přání, ale co kola? Silná touha po lívancích zmíněné bajkerky ale způsobuje, že se nám otevírá salónek „Zámecké Kavárny“ kam nás neuvěřitelně ochotná paní kavárnice zve i s našimi stroji. Parkujeme tedy v salonku a usedáme do klidné zahrádky ke kulatému stolečku, kde je nám v koutku po chvilce velmi dobře. Palačinky se zmrzlinou a káva jdou k sobě výtečně, ale palačinky se zmrzlinou a pivo? I to ale někteří z výpravy podstoupí. Pivko je tu ovšem výtečné i samo o sobě a s velmi příznivou cenou . Nikomu z výpravy se proto nechce domů a nebýt už plánů na druhý den, asi bychom to s chutí protáhli. Nakonec si alespoň slibujeme nějakou další akci i na více dní s přespáním … a kdyby kačenka nebyla zrovna s kolem v salonku , přísahali bychom na to… Chtě nechtě nakonec opouštíme milou paní hostinskou, která nám ještě na závěr ochotně cvakne společnou fotku. I my si ji na oplátku zvěčníme a pak vyjíždíme skrze prosluněné staré město na poslední krátký společný úsek trasy.
Jak v dívčí válce, vede nás udatná Vlasta v čele jízdy zpět přes děčínský most a svým pravidelným pískavým navigačním signálem, které způsobuje její špatně promazané kolo, si připomíná přezdívku Sputnik. U Tesca, kde naše výprava začla, tak i končí. Poslední foto. A pak domů. Děčíňáci do Březin, ústečáci podé Labe vstříc krajskému městu. Tahle akce se povedla. Fakt nekecám . Přísahám na kačenku ;-)
Za Beer Bikers Club
Petr

FB stránky Beer Bikers Club - https://www.facebook.com/BeerBikersClub

Období

Statistiky

  • 68 fotek
  • 1 video
  • 0 se líbí

Fototechnika

Pentax Optio E60

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Oleška 11.6.2013
Komentáře Přidat