Název

Polonoční akce směr Horní Řepčice 15. - 16. května 2013

Popis

Referát ze včerejší nakonec i dobrodružné polonoční akce směr Horní Řepčice

Takže… Jak už všichni, kdo sledujete pravidelně skupinu víte, oproti původnímu plánu odjezdu v poledních hodinách, jsme nakonec vyjeli až po 16 hodině. Zpoždění vzniklo díky Mikimu, který díky celonoční návštěvě hospůdky, dorazil na místo sletu (Pivnice Výsluní v Krásném Březně) se čtyřkou v žíle kolem 15:00. Petr si mezitím vyšlápnul „pro zahřátí“ trásku Mojžíř, kopeček na Dobětice a zpět do Bárku za Mikim, kde se ještě chvíli počkalo na případné další zájemce, kteří si ale mezitím, v tom nádherném dni už taky našli náhradní program a tak už se žádní další nepřidali.,

V 16 hodin tedy vyrážíme jen jako duo - Petr a Miky, směr Litoměřice s cílem Horní Řepčice, kde jsme u Petrova kamaráda, který tam na zakázku rekonstruuje starý statek, chtěli rozdělat oheň a přespat. Cesta začala úžasně za skvělého počasí, i když za celkem prudkého, ale o to víc teplého protivětru a my uháníme po střekovské cyklostezce. V pohodičce, klídku a bez žádného spěchu jsme dorazili do Litoměřic, kde jsme ještě pomocí mobilního telefonu domluvili podrobnosti ohledně nákupu proviantu v podobě buřtů a piva, protože podle získaných informací v Řepčicích se nenachází žádný místní saloon s čerstvým pivkem. V místním Kauflandu tedy nakupujeme jídla pro tři a k tomu 8 litrů tekutého chleba. Kola nám značně ztěžkla a s naloženými krabicemi jídla trošku vyvolávaly zdání čínských zásobovačů. S tímto nákladem nás čekal jediný táhlý a výrazně stoupavý úsek z Liťáku do Řepčice.

Tam jsme dorazili, když už se začalo pomalu smrákat. Chvíli jsme hledali kamže to máme vlastně přijet, ale marně, takže opět vyhrává moderní technika a voláme o pomoc s bližší navigací. Po vysvětlení cesty jsme popojeli kousek určeným směrem a nakonec, k našemu opravdu VELKÉMU překvapení, jsme z ničeho nic stanuli před stále ještě otevřenou místní vesnickou hospůdkou se zahrádkou a točeným Svijanským pivem. Podle informací tam žádná být neměla… 8 litrů naloženého piva, nás v tu chvíli vrhlo do pozice pojízdných cisteren a tahačů dříví do lesa.

Za chvíli dorazil i Olda, u kterého jsme chtěli trávit noc a ráno opět vyrazit v sedlech k domovům. Hned u prvního pivka se ovšem dozvídáme, že vše není až tak, jak má být. Na statku se tvrdě pracovalo. V té chvíli bohužel pro nás právě probíhající práce obnášela natírání oken, která z toho důvodu byla po celém baráku samozřejmě vysazená. Nebyla tak k dispozici jediná uzavíratelná místnost. Druhý zásadní problém byl ten, že už nebylo možno nikde rozdělat oheň a třetí, ten nejzásadnější byl, že nebylo vlastně ani kde přespat, protože statek byl opravdu hotová ruina před kompletní rekonstrukcí - bez postelí a dalších vymožeností. Po návratu k hospodě jsme se trochu v rozčarovanější náladě jali porady, co se vzniklou situací. Místní, kteří celý náš rozhovor s neustálým úsměvem na tvářích poslouchali, nám poradili sjet do Křešic, což je vesnice asi 6 kilometrů od Litoměřic, kde se dá sednout na vlak a dojet do Ústí. Po konzumaci studených, ale chuťově skvělých uzenin zapitých místním pivkem, se s plnými žaludky začalo zdát vše lepší. A bylo! V nečekaně teplém vzdoušku následoval úžasný noční sjezd z kopců, téměř bez šlapání až na nádraží v Křešicích, kde Miky jen tak tak zabrzdil, před právě padajícími závorami přejezdu. Tam však ze stanice odjížděl první vlak až kolem 4 hodiny ranní. Prostudováním jízdních řádů se ale dozvídáme, že přímo z Litoměřic nám odjíždí vlak za půl hodiny. Sedli jsme tedy zpět do sedel a jeli jsme směrem k nim.

V pohodě jsme dorazili k cíli v podobě hlavního vlakového nádraží, odkud nás měl za 15 minut vlak odvézt do Ústí. Tato další regenerační doba nám však stačila k tomu, abychom tento záměr přehodnotili. Vyhrála naše cyklistická hrdost. Přece nepojedeme vlakem, když je tak nádherně! Další nové rozhodnutí tedy bylo, jet po vlastní ose s tím, že cestou se najde vhodné místo, kde uspořádáme minipiknik a spotřebujeme zbytek vezeného proviantu. Počkali jsme na příjezd vlaku, vyfotili si sebevědomě zadní červená světla lokomotivy a vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství.

Noční jízda byla neskutečná! Teplo, vlahý větřík, vůně rozkvetlých keřů, stromů … kolem absolutní ticho prozvučené jen občas zpěvem nočního ptactva a sem tam cvaknutím přehazovačky. Totální absence aut v silničních úsecích, bezvětří s úžasně čistým vzduchem, nám navodilo opravdu vynikající náladu a my za pravidelného tempa, v klídku a pohodičce nakonec došlapali oproti původnímu plánu zastávky někde cestou u Labe, až na střekovské nábřeží. Za nádherného pohledu na oslněné Ústí odrážející svá noční světla v řece, jsme se posilnili zlatavým mokem. Odtud už jsme pak jen přejeli Benešův most a vydali se směr Krásné Březno, kde jsme další akci v 01:00, s ujetými 75 km vyhodnotili jako další vydařenou a nezapomenutelnou akci v bar Bárku na Výsluní, odkud Miky nakonec odjížděl personálním taxíkem a Petr po své ose směrem k našim domovům, kam jsme oba dorazili kolem 2 hodiny.

Jak byste tohle všechno lidičky nazvali?

Společně ale jednohlasně jsme se shodli na jednom:
Takhle vypadá absolutní svoboda rozhodnutí a volby, kdy je člověk odkázaný sám na sebe a v reálném čase si vybírá, jakým směrem se bude jeho trasa, ale i samotný život ubírat tak, aby z něj něco měl a nakonec strávil jeden úžasný den mezi tím vším marastem, který běžný život přinese. A právě proto to děláme!

Za Beer Bikers Club – sportrelax tým Ústí nad Labem: Miky a Petr

Nastavení