Název

Oparno-Rehlovice 15.9. 2012

Popis

Tenhle cyklo výlet sestával ze dvou týmů. Vlastně nejprve ze tří. Jeden však odpadl ještě před začátkem, takže nakonec se vyjelo ve dvou partách. První Miky + David najeli hned v pátek do Opárna, kde po propátrání okolí a konzumaci místních pokrmů v tuhé, ale hlavně tekuté podobě (David v podobě nealka), zabrali chatku, kde přečkali do soboty. To už vyrážela skupina ve složení Pítr, Šárka, Petr, Sára, Simča od ústeckého nábřeží. Chvilku se čekalo... jelikož každý čekal na jiné straně nábřeží... ale spojení nakonec klaplo a po úvodním fotu, kdy Šárka prvně objevila na svém foťáku samospoušť ... se vyrazilo. No vyrazilo... spíše vyvalilo. Až na černožluťáka Petra a Simču, měli ostatní pneu podhuštěné tak, že se daly zmáčknou až na ráfek. K tomuto zjištění však došlo až v Církvicích, kde jsme něco dofoukali...ale hlavně sežrali něco ze zásob. V přítomnosti dřevěného vodníka v přístavu šmakovalo o to víc, že kolem kroužilo cca 14 plachetnic v rozplavbě na právě startující závod. Po překonání pár km cyklostezky parta taky kousek poplula Žernoseckým přívozem a následoval výšlap (pro někoho občas prošlap s přeskakujícím řazením) až do Opárna, kde už mezitím do sebe Miky přesouval obsah pivního stánku v restauraci Císařský Mlýn. Tam došlo k setkání účastníků... dalšímu pití pivka, krmení se gulášovkou a krmení rybiček.. které se krmit nechtěly... mrchy zmlsaný. My byli namlsaní také, především z kvalitní gulášovky, kterou Miky přinesl v keramických miskách na tácu jako pravý profi pingl. Chutnala.

Když Šárce zmizela z čela čárka po otlaku z cyklopřilby, vyrazilo se dále vzhůru na Velemín. Část se po cestě pohýčkala s koníkama, kterým chutnalo jablko a Sářina bunda. Část se pak pokochala pohledem na ohrádku s kančíky. Díky tomu došlo k roztažení peletonu na jednotlivé jezdce a následnému špatnému odbočení na Chotiměř, místo na Hrušovany. Ale zmákli jsme to pak takovou "zkratkou trošku do kopce". Na kopec jsme vyjeli ještě několikrát, všichni ho statečně vyšlápli k všeobecnému uznání i obdivu. Vrchol jsme pak zaznamenali společnou fotkou pod památným stromem, připomínajícím nám svými větvemi a výškou, jakou rozvětvenou cestou jsme se dostali tak vysoko...a pod památným pluhem neznámého oráče, připomínajícím nám svou funkcí, že jsme tu rozvětvenou cestu předtím malinko zvorali. A pak už to šlo s náma jen z kopce. A to doslova... frčelo to bez šlapání přes Radejčín až do Řehlovic... a ani tam ta jízda neskončila. Tam to milé děti teprve začalo :-D

Lehce prochladlí jsme se i s kolama usadili v místní hospůdce u přívětivého hostinského, kde jsme se nejen rozehřáli, ale výborně rozseděli, až jsme se nakonec slušně rozšoupli... to vše za pochybného muzicírovaní, pokusného zpěvu a karbanu prokládaném desítkou, která to točí ... tak, že komentář raději vynecháme...a přejdeme do fáze, kdy banda podivně hovořících lidí, opouští za tmy Řehlovice v dlouhé rozblikané koloně, jako by to nejela kola, ale Cola ... která právě veze Vánoce z Řehlovic do Trmic. Tam jsme dorazili právě ve chvíli, kdy na Václaváku končili Queenie na místním festivalu neznámého původu. Dali jsem si tam malou přestávku k radosti všech, především Michala, který pohltil další půllitr s pěnou. Domů jsme však dorazili všichni zdraví, což je celkem s podivem... po tom co někteří z nás měli za sebou. Nutno říci, že stav někho ovlivnil počet ujetých km, u někoho počet zcela jiných jednotek. Ale to už je detail k rozebrání za dlouhých zimních večerů, někdy u společné vzpomínkové akce.

Teď se ale těšíme na další zteč,
tak kolo jeď a pívo teč! ;-)

Nastavení